THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Košickí BLACK LIGHT svoj štvrtý štúdiový materiál prichystali v celkovo neľahkom čase, keď sa kapely občas aj rozpadnú, lebo „nedá sa/ani nie je pre koho“. Skupina, ktorej fungovanie skomplikovali napríklad aj študijné záležitosti, sa hlási síce „len“ s EP, ale kvalitatívne opäť postúpila o riadny kus. Výkony všetkých zúčastnených – Martin „Wevo“ Tomáš gitara, vokál, Matúš Mlích gitara, Tomáš „Kili“ Kilian – sú veľmi dobré, bubenícky ide o dielo až dvoch ľudí, okrem Mareka Železníka tu účinkuje aj Patrik Šedo, ktorý BLACK LIGHT poháňal vpred v začiatkoch a aktuálne je opäť členom. Zvuk sa mi páči, takisto pokračovanie v tradícii maľovaných obalov z vlastnej dielne. Digitálna verzia vychádza v týchto dňoch, ale už sa teším na CD.
„Blackout“ je thrashmetalová rúbačka zabiehajúca do death metalu jednak vďaka náklepovým pasážam, jednak riffom, akému by som sa nečudoval ani u britských kronikárov vojnových ťažení. Druhá v poradí „Mirrors For Faces“ sa po krátkom groove úvode na moment preklopí do vysokého tempa, ktoré uvedie energický, naliehavý spievaný úderný part, predstavujúci ťažisko tohto kusu. S vysokým tempom sa však ešte stretneme, je to thrash metal a dalo by sa povedať, že tej krutejšej sorty, žiadne úkroky k heavy/speed/power. Titulná trojka uháňa ako na najkrvavejšom albume losangeleských zabijakov, agresívne, nad ostro rezanými riffmi a hutnými bicími rozhnevane buráca výborne nafrázovaný vokál a čas na nádych dostanete v pomalších, skoro náladových momentoch.
V úvode záverečnej „Sans Frontiers“ gitaristi prvýkrát vypnú efekt, akusticky poslucháča dostanú do vážnej, dramatickej nálady. Tá naplno vybuchne vo voľne drviacej melodickej pasáži, kde Wevov hrdelný skôr rev ako spev opäť sedí ako stvorený. V gitarových harmóniách je tu čosi severského, s iným zvukom a krákavejším hrdlom by som si takýto part vedel predstaviť napríklad u VREID. Skladba má ale vyše päť minút a rozbehne sa aj do svižnejších obrátok. V závere zase vážnosť a ťažoba, jediné, čo vám ostáva, je pustiť si EP opäť od začiatku. Oplatí sa to, osobne si totiž myslím, že tento materiál BL definitívne posunul medzi slovenskú špičku žánru a v celosvetovom kontexte do kvalitného nadpriemeru. Nahrávka boduje kvalitným muzikantstvom i skladateľstvom, nič tu neznie kostrbato, nepatrične, naopak, každá zo štyroch skladieb sa vyznačuje svojskou tvárou, každá je kompaktná a s vyladenými zložkami, nech už ide o surovosť, náladovosť, melodiku alebo harmónie.
Nehrá sa tu na prvú signálnu, žiadne hitové pokusy, thrash, miestami thrash/death metal košickej štvorky je vážny a postavený na drsnosti. Texty sú opäť v angličtine, ani tu sa nikto nesnaží podkladať sa domácemu fanúšikovi. Titulná napríklad spracováva motív Promethea, úvodná zase znechutenie z toho, že priveľa zla páchajú tí, čo najhlasnejšie vybľakujú, hoci fakt nemajú čo povedať a už hádam aj stačilo. Wevo ako vokalista urobil veľký pokrok, kedysi sa mu dalo kadečo vytýkať, prejav mal neraz neohrabaný, tu však je narevané a nafrázované všetko ako sa patrí a farba jeho hlasu kapele pasuje dokonale. BLACK LIGHT rastú od nahrávky k nahrávke a majú potenciál v budúcnosti predviesť ešte viac.
Vydáno: 2021
Vydavatel: samovydanie
Stopáž: 16:03
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.